5. 4. 2008

Na mnoho dní se uzavírám, abych posléze předložil překlad Maratova nejdůležitějšího díla:

Úloha to bude nesnadná, předlouhá; je však nutno trpělivosti. Pro zatím vezměte následující poznámky jako předvoj věcí budoucích.

Bohatství, kumulace majetku a jeho užívání naproti jeho tvorbě, je činností odsouzeníhodnou, co více, zavdávající cirkulaci vějířovitého rozpojování vztahů mezi jednotlivými občany.

Kritika křesťanství vychází z jeho vlastního učení, kdy konzervace stavu nemůže mít lepšího nástroje – zaslepenost a fundamentalismus slouží výhradně k udržování stavu, kdy péče o světské záležitosti je okázale občany opomíjena – veškeré starosti směřují k životu na „onom světě“; Marat se správně táže, jak je možné změnit stav věcí, když veškeré zásady slepě nutí k praktikování oddanosti směrem k vlastním uzurpátorům.

Podstatný je poznatek o armádě – ta stojí jakoby mimo celý stát, je povelem panovníkovi, s vlastními pravidly, hierarchií hodnot, pověstný „stát ve státě“, jež je kdykoliv hotov tento ukáznit; původní obrana hranic je obranou státu v jeho systémové celistvosti.

Podle: Marat, J. P.: Vybrané stati. Praha, Svornost 1952